Rozhovor s Adélou Šípovou: Proč potřebujeme více sociálně odpovědných politiků a hlavně političek

Adéla Šípová

1. 7. 2022 | Aktuality, Senát

Proč je v Senátu tak málo žen a proč je to špatně?

Myslím si, že je to stejné jako s každou vrcholovou pozicí. Bohužel pořád je v naší společnosti zakořeněno, že žena je ta, která se v rodině stará – nejprve o , o domácnost, a vzdělání všech, no a potom o rodiče. V případě Senátu je problém se vůbec stát kandidátkou, a to snad více než být do funkce zvolena. Řada politických stran (a nejen stran, jde o celospolečenský problém) nemá moc pochopení pro tzv. Work Life Balance, tedy jakousi rovnováhu mezi prací a osobním životem a nedávají ženám moc šancí, jak uspět v primárkách… Já jsem se ke své kandidatuře dostala přes moji kamarádku Evu Novákovou. A  si mě pak v demokratické volbě zvolili. Musím říct, že jinde bych takovou šanci asi nedostala, protože jsem nebyla nijak známá a proti mně kandidovali zkušení politici jako Petr Bendl nebo Jiří Dienstbier. Tím to ale vše začalo, protože jsem si musela celou pořádně odmakat a se svými volebními novinami jsem objela snad všechna města a vesničky v mém obvodě.

Když jsem přišla do Senátu, uvědomila jsem si, že je to tu většinově pánský klub a odráží se to i na kvalitě . Je velice těžké jít do diskuse o ženských tématech, pokud máte 85,4 % kolegů, kteří ženskou zkušenost nemají. Zapnete často i autocenzuru a některá témata prostě nemáte sílu vytáhnout. Začala ve mě tedy hloubat myšlenka, jak to změnit a jak přivést více kolegyň do politiky. V Senátu je nás pouhých 14,6 % senátorek. Osobně se snažím ženy ve svém okolí povzbuzovat a spolu s kolegou Václavem Láskou se snažíme oslovit potencionální senátorky. Snažím se propojovat i s ostatními političkami, poslankyněmi napříč politickým spektrem. Říká se tomu síťování a vidím v tom velký smysl. Snažím se také ženy ze svého teamu podporovat v politickém angažmá a troufám si říct, že se mi to daří.

Nedostatek žen v politice a rozhodovacích pozicích je podle mě potřeba řešit zejména systematicky, protože osobní příklad pár političek nestačí. Přijde mi, že je velká škoda, že v současných parlamentních stranách již prakticky neexistují fungující ženské frakce, a to s výjimkou lidovců. Na vlastní oči pozoruji, že se jedná o úspěšnou strategii, jak rekrutovat úspěšné poličky. V Senátu je totiž nejvíce senátorek právě ze senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí. Osobně jsem za své lidovecké kolegyně velmi vděčná a moc si jich za jejich pracovitost vážím. Všechny jsou mi vlastně blízké, protože se zaměřují na mě blízká sociální témata a v mnoha případech se shodneme. Všechny jsou výrazné osobnosti a zkušené političky a já jsem ráda, že se tu mám o koho opřít. Myslím si, že by se v tomto mohli od lidovců učit i ostatní strany.

Obrovská inflace velmi pravděpodobně uvrhne další občany do pasti exekucí. Kdy se konečně podaří polomafiánský exekuční systém v Česku změnit? Co brání změně?

To bych taky ráda věděla! Já se o změnu exekučního řádu snažím už rok a půl! O nespravedlnostech a nemravnostech českého exekučního systému se už strašně dlouho mluví stále dokola, ale nic zásadního se pro lidi uvíznuté v dluhových pastech ve skutečnosti nedělá. Jediným rozumným řešením nekonečné dluhové spirály je zavedení principu jeden dlužník = jeden exekutor. Zabrání se tak tomu, aby se a jistina uměle a násobně zvětšovaly – především ve prospěch zisků vymahačské mafie a celkově odlehčí celému řízení, čímž se vymáhání dluhů samozřejmě zlevní a zaměstnavatelé budou mít větší motivaci zadlužené lidi zaměstnávat. Pro mě jako senátorku za je to stěžejní téma, kterému se soustavně věnuji. Potom co ve sněmovně zařízli pirátský návrh na zavedení tohoto principu, jsem sepsala svůj vlastní senátní návrh, který v Senátu sice prošel prvním čtením, ale při projednávání ve výborech věc vázne a uvidíme, jak se situace vyvine dál. Chybí mi v této oblasti strategičtější vládní plán.

Každopádně, svým voličům jsem slíbila, že udělám maximum, co bude v mé moci, aby došlo k řešení tohoto vážného problému. A svůj slib splním.

Jste členkou senátní komise VODA-SUCHO. Jaký krok by Česku se suchem nejvíce prospěl?

Já jsem toho názoru, že pokud chceme řešit sucho, musíme řádně pečovat o naši krajinu. Všichni víme, že pokud chceme problémy se suchem skutečně řešit, musíme se při péči o krajinu zaměřit na půdu, lesy, jejich zdraví a zejména její schopnost zadržovat vodu. Naše je do velké míry přetvořena člověkem k jeho užitku, a proto se v této souvislosti musíme věnovat dílčím činnostem, které mají na krajinu zásadní vliv – , lesnictví, vodohospodářství a práci s urbánním prostorem a stavebnictví. Nedokážu proto uvést jedno řešení, protože sucho je důsledkem mnoha vzájemně souvisejících faktorů. Je to o dlouhodobé strategii, ale také o změně našeho vztahu ke krajině a vyrovnání se s historickou křivdou v podobě kolektivizace našeho hospodářství. Díky přírodním zdrojům naší země jsme v minulosti bohatli a naše společnost se mohla stát jednou z nejvyspělejších a nejmodernějších na světě. Nic ale neroste do nebe a nemůže si jen brát, musíme se naučit i vracet. Musíme se naučit šetrně hospodařit a investovat i do opatření, která nepřináší rychlý zisk, jako je znovuobnovení remízků, budování mokřadů a tůní nebo výsadba původních dřevin. Musíme krajinu odevzdat našim dětem v dobrém stavu, protože planeta Země je jen jedna a nepatří jen jedné generaci. A hlavně musíme investovat do vzdělání a učit naše děti, jak se chovat zodpovědně k tomu všemu, co nás obklopuje, tak aby se nám tu dobře žilo.

Pozn: text vznikl na podporu senátní kandidátky Marty Martinové. Více k ní se dozvíte zde – martamartinova.cz.