Jako máma pěti skvělých lidí vím, jak je těžké skloubit práci a rodinu. Jaké to je uvažovat o svých životních ambicích. Vím, jak je těžké probojovávat se mezi muži a překonávat předsudky okolí o tom, co bych měla nebo neměla dělat. Zkušenosti z advokacie, která je plná ambiciozních mužů, mě ostatně dobře připravily na politiku. Vím tak, jak náročné překážky ženy oproti mužům bohužel překonávají. Žijeme sice v 21. století a teoreticky bychom měli mít rovné šance bez ohledu na to, zda jsme se narodili jako žena nebo muž. V praxi to tak bohužel ale není a čeká nás ještě spousta práce.
Od žen se stále očekává, že jsou to především ony, které se mají věnovat hlavně péči o děti a domácnost a potom i o své rodiče a to se samozřejmě odráží i v přístupu zaměstnavatelů, kteří se obávají toho, že se nebudou moci své práci věnovat stejnou měrou jako muži. Nedostávají se tak často do vedoucích pozic, díky tomu mají menší platy a často po zkušenostech i vlastní ambice.
Stejné je to i v zastoupení žen v politice, především pokud se podíváme do Poslanecké sněmovny nebo Senátu. Ženy jsou často od působení v politice odrazovány s tím, že na to nebudou mít čas. Už na kandidátních listinách nenajdeme vyrovnané zastoupení především na předních příčkách. Nicméně jsem přesvědčena, že ženský pohled na tvorbu zákonů a fungování společnosti potřebujeme, jelikož sama společnost je tvořena z více než poloviny žen. A zájmy žen bude mnohem pravděpodobněji prosazovat právě žena, méně pravděpodobně pak muž.
Sama se snažím ženy ve svém okolí podporovat, ale to pro společenskou změnu nestačí, a proto jsem již delší dobu usilovala o zapojení se do formální platformy, která bude řešit, jak změnit tento systém tzv. skleněného stropu, kdy často neviditelná bariéra brání ženám v postupu. Sama mám zkušenosti s tím, jaké je to žádat o práci, když máte doma malé děti, a byla bych ráda, aby moje dcery nemusely řešit stejné problémy jako já a někdo je stavěl před nespravedlivé rozhodování, zda upřednostní vlastní děti nebo kariéru.
Jako členka rady vlády budu mít možnost potkávat se s lidmi, kteří řeší stejné problémy jako já nebo s lidmi z institucí, které mají vliv na podobu zákonů, či se zástupci neziskových organizací. Dostanu přístup ke spoustě informacím a materiálům jako jsou chystané změny zákonů nebo odborné studie. Budu moci připomínkovat legislativu (v podstatě na vládní úrovni), která může pomoci ženám posílit jejich postavení, nebo naopak aktivně navrhovat koncepční změny. V neposlední řadě budu moct z první řady sledovat, jak si vedeme ve srovnání s ostatními státy, popřípadě se jimi inspirovat a nebo kontrolovat, jak plníme mezinárodní dohody. Jednoduše řečeno, budu mít možnost do toho „kecat” na té nejvyšší úrovni a dávat doporučení ministrům a premiérovi.
Sama Rada vlády pro rovnost žen a mužů představuje stálý poradní orgán vlády a v rámci této rady fungují menší pracovní skupiny a výbory zaměřené na konkrétnější problematiky. Jednotlivá ministerstva zde mají své zástupce. Rada také spolupracuje s nevládními neziskovými organizacemi zaměřenými na oblast rovnosti žen a mužů a s orgány územní samosprávy a zaměstnavateli. Samozřejmě důležitou roli zde hraje nově jmenovaná zmocněnkyně pro lidská práva, jejíž podstatná část agendy právě rovná práva jsou.
Velký úkol rady vidím hlavně ve změně myšlení naší společnosti vzhledem k ženám. Je třeba rodinám nejen umožnit lepší dělbu péče o děti a blízké, ale také společnosti objasnit, že není nic divného na tom, že žena není jediná, kdo se může postarat, ale naopak je to pro společnost žádoucí a to jak z etického, tak ekonomického hlediska.
S blížícím se předsednictvím ČR v Radě EU nás teď čekají přípravy. Již na prvním zasedání jsem proto vznesla připomínku ke složení odborných diskuznich panelů, které nejsou genderově vyrovnané ani náhodou. Přitom expertek máme dostatek, tak v tom nevidím problém. Navíc před námi má předsednictví Francie a po nás ji má Švédsko, a ti si rozhodně hlídají, aby měli rovné zastoupení. Protože mužské panely diskutujících jsou už v těchto zemích věcí minulosti. Nerada bych, aby Česká republika mezi těmito dvěma zeměmi vypadala zpátečnicky.
