Poslední dobou o sobě zjišťuju, že jsem velká budovatelka. Vyrostla jsem prakticky na stavbě, respektive na starém statku v Dolanech u Kladna. Moji rodiče tam koupili dům a tak jsme se přestěhovali z pražskéko paneláku na Lehovci. Moje dětství bylo zaprášené sutí. No nemůžu říct, že bych spolužákům a spolužačkám nezáviděla dovolenou u moře. Na druhou stranu jsem se naučila hodně dovedností, které se mi teď hodí. Snad i proto mám úctu k manuálně pracujícím lidem. Naučila jsem se oklepávat cihly, vařit buřtguláš dělníkům, rozeznat mnoho druhů nářadí, které jsem musela vždycky bleskurychle tátovi podat, když ho zrovna neměl u ruky. Jednou jsem takhle slítla za tátou do žumpy, kterou právě betonoval, myslím, že jsem mu podávala perlík.
Teď zase buduju. Fascinují mě staré domy. Není teda divu, že si mě jednoho dne koupila jedna stará vila ve východních Čechách, aby pak naplnila mé sny, zruinovala můj rozpočet, zdrsněla mé tlapky a vyplnila mé víkendy prací a štěstím. Nechala jsem jí zapsat na seznam památek, i když si většina lidí myslí, že jsem si zkomplikovala život, já si to ale nemyslím. Není sice nějak zásadně významná z architektonického hlediska, je ale v původním stavu a postupně v ní objevuji nové a nové detaily, které dokládají vysokou kvalitu tehdejšího uměleckého řemesla. To, co dneska rozhodně v obyčejných domech nenajdete. Třeba bosáže, krokve, korouhvičky na střeše s věžičkou, špaletová okna s taženým sklem. Po odborném průzkumu jsme pod omítkou našli art decovou výmalbu. Nebýt spolupráce s památkáři, nedozvěděla bych se o tom.
Tento víkend jsme zbořili nevzhlednou garáž. Nebylo sice snadné sladit pracovní postupy party místních kopáčů, kdy jeden z nich byl zjevně v pervitinovém opojení, s mými kamarády, kteří jinak pracují převážně u počítače. Ale nakonec se povedlo, a to i přesto, že kopáči nejsou na stavbě zvyklí jednat s ženskou (trochu divně na mě zírali)! Sto let staré cihly se specifickými značkami jsou ale stále použitelné. Cihly byly velmi pravděpodobně vyrobeny v některé ze zaniklých cihelen v blízkém okolí, takže jsem si připomněla moje dětské dovednosti v oklepávání. Tehdy jsem to nenáviděla, ale teď u toho relaxuju. Těší mě vidět výsledek práce hned a těší mě recyklace obecně. Současně vyjednávání s místními kopáči je pro mě jako pro političku potřebnou sondou do života lidí, kteří žijí tak odlišný život. Ostatně miluju vyjednávání s muži čím dál víc.
Takže mi držte palce, příští víkend pokračujeme. Oznamuji, že malování vajec není moje parketa!
