Mám velkou radost, že konečně máme na stole zákon o integračním sociálním podniku, který podporuji už od samotného počátku. Pamatuji si tři roky zpátky, jak jsem v Senátu společně s Olgou Richterovou pořádala vůbec první kulatý stůl ke vzniku zákona o sociálním podnikání v tomto volebním období. Pro mě jako senátorku bylo velice důležité slyšet názory a potřeby přímo od sociálních firem.
Tato iniciativa odstartovala nejen debatu o sociálním podnikání mezi politiky a sociálními podniky, ale také několik let mravenčí práce na novém legislativním rámci. Vznikla Deklarace odpovědného podnikání, která dala dohromady velké množství podniků se zájem na rozvoji zaměstnávání zdravotně a sociálně znevýhodněných osob v České republice. Ti přispěli nejen k popularizaci a rozvoji sociálního podnikání, tak také ke vzniku legislativy.
Na toto setkání v Senátu samozřejmě navázala řada dalších a vznik zákona podpořili i další politici a političky. Já se zapojila do dalších jednání ve Sněmovně a navštívila celou řadu sociálních podniků, kde jsem mohla vidět, jak takový podnik funguje a popovídat si s jeho zaměstnanci.
A proč potřebujeme zákon o sociálním podnikání? Inu, sociální podniky mají za cíl zaměstnávat lidi, kteří jsou na trhu práce nějakým způsobem znevýhodněni a práci v běžném komerčním podniku by získali jen stěží. Jedná se o lidi se zdravotním hendikepem, ale třeba i o bývalé vězně nebo lidi bez domova. Jejich cílem není brát peníze od státu, ale být společnosti i ekonomice užiteční tím, že znevýhodněné lidi činí samostatnými.
Takovéto podniky už samozřejmě existují, ale jejich pozice na trhu je velmi složitá a často fungují jen díky obrovskému nasazení několika nadšenců. Je proto žádoucí, aby stát pomohl sociálním podnikům růst a uzpůsobil podmínky pro jejich podnikání. Díky tomu by jich mohlo vzniknout daleko více.
Fungování sociálních podniků nepodporuji jen ze senátorské lavice, ale snažím se využívat jejich služeb i v běžném životě. Jen v mém obvodě je jich několik. Na Kladně máme třeba pekařství U dvou rohlíků nebo kavárnu Bez konce, kde pracují lidé se zdravotním hendikepem. Pokud pořádám akci v Senátu, i sem dovážím občerstvení buď ze Slunce Unhošť a nebo ze skvělé školy řemesel ve Vrapicích.
Těší mě, že i díky mé iniciativě bude možné využívat služeb sociálních podniků i v Senátu. Pamatuji si, že na začátku mého mandátu to nebylo vůbec běžné. Oceňuji proto aktivity pana kancléře Senátu a kolegyně Horské ve věci podepsání Memoranda o spolupráci Senátu právě se sociálními podniky nejen v oblasti odpovědného zadávání veřejných zakázek. Tuto iniciativitu má na svědomí již zmíněná Deklarace odpovědného podnikání a jmenovitě Zdeněk Kosour, se kterým spolupracuji již od našeho prvního setkání v Senátu.
Navíc letos poprvé se senátní kluby mohly zapojit do národních cen sociálního podnikání ZLATÁ VÁŽKA, kde jsem měla tu čest zasednout v porotě a kde nám byly představeny projekty sociálních firem z různých regionů Česka.
Jsem ráda, že jsem mohla přiložit ruku k dílu, aby se mohly zlepšit pracovní podmínky pro sociálně i zdravotně znevýhodněné. Návrh zákona sice neodpovídá počátečnímu očekávání, kdy se počítalo s motivací pro daleko většího množství podniků, obzvláště pro lidi se zdravotním hendikepem. Nicméně je důležité, že takový zákon vůbec vznikl, protože v České republice na něj čekáme už více jak dvacet let. Úsilí tedy nekončí odhlasováním v Senátu, ale naopak! Je potřeba dále pracovat na tom, abychom se u nás dorovnali měřítku z jiných zemí, kde jsou sociální podniky běžnou součástí ekonomiky.
A na závěr děkuji všem, kdo podporují sociální podniky a jejich zaměstnance.
