Oběti romského holokaustu mají konečně důstojný památník v Letech u Písku

Památník v Letech u Písku

13. 5. 2024 | Aktuality

Na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku jsem byla už před dvěma se svojí asistentkou Marií Sivákovou, která je srdcem i duší hrdou Romkou, a celá tato nešťastná se jí a její rodiny přímo dotýká. Dnes máme obě radost, že zde na vlastní oči vidíme stát důstojný . Velkou zásluhu na tom má mimo jiné Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury v Brně. Obdivuji její usilovnou práci ve prospěch romského obrození.

Jeho byla provázena mnoha potížemi, zejména šlo o nedostatek financí na jeho realizaci, neboť značný obnos stálo jen samotné bourání a rekultivace místa, jež bohužel ještě do nedávna sloužilo jako vepřín. Převážnou část rozpočtu uhradily zejména tzv. Norské fondy, za což jim nesmírně děkuji.

A teď je potřeba, aby památník plnil svoji edukativní roli a do odlehlých Let jezdily třeba i školy. Nyní je k dispozici návštěvnické centrum, kde se studenti a studentky mohou seznámit s hrůzami, které na místě probíhaly. Mohou si prohlédnout nálezy předmětů z té tragické doby, například rozbité nádobí. V nánosech odpadu se také našel třeba ustřižený dívčí cop, ten však vystaven není, protože pro romské je ustřižení vlasů jedním z nejhorších ponížení.

Trochu mě mrzí, že samotný památník je od nejbližší zastávky v obci vzdálen více než 2 km. Pro pohybově omezené návštěvníky, kteří nemají auto, je tak památník obtížně dostupný. Proto doporučím Jihočeskému kraji, aby vznikla autobusová zastávka přímo u památníku a turisté se tak mohli na místo dostat i veřejnou dopravou. Ostatně je to i v zájmu zkvalitnění cestovního ruchu v kraji, proto věřím, že se nějaké řešení najde.

Během projevů při slavnostním otevření památníku zaznělo mnoho apelů, že dokončením památníku boj s rasovými předsudky nekončí. Nyní je zapotřebí, abychom ještě více bojovali s problémy, které nám předsudečné chování přináší. a Romky jsou bohužel stále diskriminováni. Stále příliš dobře nevíme, jak romští spoluobčané žijí, stále jim neumožňujeme se s námi plně vzdělávat, bydlet s námi nebo pracovat za stejných podmínek. To systémově vrhá Romy na sociální dno. Mohla by tomu předcházet povinná vzdělávací kurikula ve školách.

Třeba moje o Romech ve školách de facto neslyší a jejich kulturu neznají. Snažíme se to dohnat četbou literatury z nakladatelství Kher. A byli jsme i v brněnském Muzeu romské kultury. Je moc pěkné, ale pro mnoho škol je příliš vzdálené. Proto by bylo nesmírně přínosné, pokud by se podařilo zrekonstruovat objekt vily ve Velvarské ulici č.p 1 na Praze 6, kde by vzniklo Centrum Romů a Sintů. To by bylo dobře dostupné pro žáky z Prahy a okolí. Jsem přesvědčená, že na tomto místě by opravdu škrtat neměla, myslí-li to s bojem s rasovými předsudky vůči Romům a Romkám vážně. Informace o záměru Ministerstva kultury, ze kterého prozatím sešlo, naleznete zde: https://mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5392cs-centrum-romu-a-sintu-v-praze-zna-realizatora-rekonstrukce-sveho-sidla