Téměř všichni jsme zaznamenali dlouhé debaty o tzv. “redefinici” znásilnění. Přesněji řečeno se jedná o novou definici trestného činu znásilnění a novou definici trestného činu sexuálního útoku. Tuto úpravu jsme na půdě Senátu posvětili a teď míří k prezidentovi. Věřím, že nové úpravě již nestojí nic v cestě. Nicméně, musím se k ní nyní vrátit a detailněji popsat, v čem nová definice spočívá a co přinese v trestním právu nového. Ve víru vášnivých debat a pod tíhou trendu zjednodušování totiž mnoho důležitých momentů zapadlo. Jako zákonodárkyně a advokátka v jedné osobě považuji za důležité vnést více světla do toho, co je nyní považováno za trestné. Protože jak známo, neznalost práva neomlouvá!
ANO je ANO X NE je NE
Obecně mohu říct, že jsem byla a stále jsem zastánkyní trochu jiné definice, která více konvenuje s mými představami o tom, za jakých okolností by mělo mezi lidmi docházet k intimním, tedy sexuálním kontaktům. Přijali jsme totiž definici zkráceně zvanou NE je NE. Já však pro zdravé vztahy preferuji více zásadu ANO je ANO. Tedy sexuální akt by osoba měla vykonávat s tím, o kom ví, že si jej přeje také. Tato varianta ostatně vzešla jako doporučení z Rady vlády pro rovnost žen a mužů už v roce 2022 (viz. zde).
Uspěla mírnější varianta
I já jako její členka jsem tehdy hlasovala pro usnesení, které vyzývalo k úpravě definice tak, že půjde o jednání BEZ SOUHLASU druhé osoby. Je to tedy jiná situace. Vede člověka k civilizovanějšímu uvažování, tj. k sexuálnímu úkonu se pustí tehdy, když ví, že jej druhá strana také chce, a pokud si není jist, výslovně se zeptá. Tedy nikoliv tehdy, když druhá strana neprojeví seznatelný odpor nebo je v důsledku odporu ve stavu tzv. zamrznutí. Preferuji tedy právní zakotvení tzv. konsensuálního sexu. Domnívám se, že tak to má být a tak je to správné. Uspěla však mírnější varianta.
Co ale novela přinese nového?
Nová úprava donucování je tedy maximem aktuálního možného politického konsensu, přičemž vlastně navazuje na konstantní judikaturu soudů. Ohledně donucování mezi dospělými osobami tedy nepřináší podstatnou změnu. Pokud si představíme reálné situace, tak na situaci protiprávnosti útoků Dominika Feriho s největší pravděpodobností nic nemění. Přesto jde o důležitou novinku a já jsem jí ráda podpořila. Pozornosti totiž uniklo pár důležitých změn, kvůli kterým vlastně tento článek píšu.
Novela přináší tolik žádané zpřísnění některých trestních sankcí. Tresty se zvyšují u znásilnění dítěte nebo při znásilnění se zbraní v ruce, a to z dosavadních dvou až deseti let na tři až dvanáct let. U dětí mladších 15 let nebo u dětí v zařízeních se zvyšuje horní hranice dokonce až na 15 let.
Zcela nově se zakotvuje trestný čin sexuálního útoku. Skutková podstata tohoto trestného činu spočívá v méně závažné formě styku, které nevyžadují fyzický kontakt. Nepřekažení tohoto trestného činu pak bude nově tretsným činem. Dozví-li se tedy kdokoliv o tom, že může ke spáchání tohoto činu dojít, je jeho povinností tomu pokud možno zabránit. Nesplnění této povinnosti je pak rovněž trestným činem, tzv. nepřekažením trestného činu.
Ke změnám dále pak došlo i v definici již existujícího trestného činu sexuálního nátlaku, přičemž jde o návaznost na rozřazení některých typů skutků pod nově zakotvený trestný čin sexuálního útoku (viz. výše). Stručně lze za sexuální nátlak považovat situace, v nichž nedochází k donucení, resp. překonání odporu oběti, ale zneužití jeho závislosti nebo postavení pachatele vůči ní, případně zneužití tísně oběti. Za zneužití tísně se pak považuje stav, kde je oběť omezena ve svobodě se rozhodovat, neboť se nachází v těžkostech a nesnázích, a to nezaviněně i zaviněně. Pod tuto situaci pak spadne například zneužití tísně oběti, která je na pachateli ekonomicky nebo jinak závislá nebo by jí vznikla jiná citelná újma, pokud by odporovala. A nově bude i trestný čin sexuálního nátlaku zařazen do výčtu trestných činů, jejichž nepřekažení je trestným činem, stejně jako je tomu u znásilnění (bylo již dříve) a sexuálního útoku (viz.výše).
Novela vymezuje zneužití bezbrannosti. Pojem navazuje na dosavadní ustálenou soudní rozhodovací praxi. Půjde tedy i nadále o situace, kdy oběť není schopna projevit odpor z důvodů bezvědomí, spánku, omámení, nemoci, postižení, duševní poruchy, ochromujícího stresu, nízkého nebo naopak vysokého věku, překvapení nebo jiného důvodu. Zahrnuje tedy i tolik diskutované zamrznutí oběti.
Jednou z nejzásadnějších změn je tzv. znásilnění z podstaty. Jde o stanovení věkové hranice 12 let, pod níž je oběť vždy považovaná za bezbrannou z důvodu nízkého věku. Pohavní nebo obdobný styk s touto osobou bude vždy považován za znásilnění nebo sexuální útok, a to i v situaci, kdy oběť souhlasila. Zde jde o nějvětší legislativní posun oproti judikatuře, protože soudy tuto věkovou hranici neviděly jednotně, respektive ji nestanovily, ale vždy posuzovaly individuálně podle okolností každého případu. Tuto změnu vnímám jako nejzásadnější a velmi jí vítám, protože se domnívám, že u dítěte mladšího 12 let nikdy nelze předpokládat dostatečnou rozumovou vybavenost, díky které by mohlo zrale a uvědoměle souhlasit s pohlavním nebo jiným stykem.
A konečně došlo i k dílčímu posílení práv obětí v trestním řízení, konkrétně v řízení o sjednání dohody o vině a trestu. Oběti nyní budou nově mít právo nebýt vyloučeny z tohoto řízení a být slyšeny o tom, jaký dopad měl trestný čin na jejich život. I tuto změnu vnímám velmi pozitivně, protože smyslem trestního řízení má být snaha o to, aby pachatel v maximálním možném rozsahu nahradil oběti útrapy, které jí způsobil. Proto je potřeba, aby poškození měli možnost být ve věci vyslyšeni.
Ač tedy novela nesledovala moje přání zakotvit povinnost zjistit souhlas partnera se stykem, došlo k vítaným legislativním změnám, která kultivují vnímání toho, co je a co už není v intimních vztazích přípustné a zejména toho, co je za jakých okolností trestné. Budu se těšit na další legislativní práce, které snad budou směřovat k posilování práv obětí a snaze předcházet trestné činnosti.
Držme si palce!
