Na včerejším výboru pro záležitosti Evropské unie jsme projednávali Zprávu o právním státu 2024 poměrně podrobně. Výsledkem bylo usnesení o vzetí na vědomí. Tím pádem jsme tisk již podrobně neprojednávali na plénu. Takový je prostě obvyklý postup. Trochu mě to mrzí, protože jsem spolu s Davidem Smoljakem navrhovala usnesení, které se vrací k některým nezávazným doporučením, které Evropská komise dává členským státům s cílem posílit demokracii na území EU a dále jí rozvíjet.
Tato zpráva je již pátou v řadě. Jejím jednoznačným účelem je monitorovat vývoj demokracie v jednotlivých členských zemích, ukazovat příklady z dobré praxe, poukázat na místa, kde jsou některé prvky právního státu potlačeny. Dává možnost poučit se z vlastních chyb a vzít si například inspiraci nebo naopak varování z dění v jiných zemích.
Letošní výroční zpráva na jedné straně chválí některé kroky současné vlády a všímá si pokroků. Chválí například legislativní kroky vedoucí k založení národní lidskoprávní instituce nebo legislativní práce na zákonu o lobbingu. V některých oblastech ale dává i některá doporučení, která i já vnímám za velmi přínosná a budu je vždy podporovat.
První kapitola se věnuje soudnictví, které je zásadním pilířem, bez nějž demokracie nikdy nebude fungovat. V této kapitole si Evropská komise všímá nedostatečné úrovně odměňování zaměstnanců systému soudnictví. Bez soudních úředníků totiž žádný soudce nevypraví žádné soudní rozhodnutí. Jde o kvalifikované zaměstnance, jejichž odměny ostře kontrastují s odměnami soudců. Mnozí z nich však také mají vysokoškolské vzdělání. Druhým doporučením je digitalizace spisové služby. Dálkový přístup do spisu by přinesl značné finanční a personální úspory. Já sama mám ale obavy, zda si důležitost této služby Ministerstvo spravedlnosti skutečně uvědomuje. Jsem advokátka s dlouholetou zkušeností. Proto můžu s čistým svědomím říct, že žádná větší advokátní kancelář by nikdy nemohla dlouhodobě prosperovat, pokud by si vedla své advokátní spisy stejným způsobem, jakým jsou nuceni je vést soudní úřednici v roce 2024.
V dalších kapitolách výroční zpráva uvádí, že Česká republika se potýká s korupcí na vysoké úrovni zejména v oblasti exekucí, veřejných zakázek, sportu, stavebnictví a zdravotnictví. Všímá i problematiky dlouhých soudních řízení v některých soudních kauzách dopadajících na vysoce postavené politiky. Výslovně uvádí kauzu dotačního podvodu, pro který je stíhán bývalý premiér Andrej Babiš, kauzu Dozimetr, nebo kauzu podvodných převodů brněnských městských bytů. Zejména tyto kauzy bohužel podkopávají důvěru občanů a občanek v politiky.
Nedůvěra společnosti v demokraticky zvolené zástupce může být v konečném důsledku velkým ohrožením právního státu. Neměli bychom tedy nad trestními kauzami politiků mávnout rukou. Povědomí o těchto kauzách překračuje hranice a je dobře, že díky monitoringu můžeme zůstat bdělí. Sdělení doporučuje dotáhnout zákon o lobbingu a problematiku tzv. otáčivých dveří pro případy, kdy se s bývalých vlivných úředníků stávají po skončení jejich pracovního poměru vlivní lobbisté využívající své předchozí kontakty. Tyto otázky jsou zatím jen rozpracované. Doufejme, že je současná poslanecká sněmovna stihne do konce funkčního období doprojednat a schválit.
Podstatnou součástí demokratického klima v zemi jsou nezbytná pluralitní a svobodná média. Aby byla zárukou vyvážené informovanosti, je vhodné zajistit i transparentní informace o vlastnictví mediálních domů současně s dostatečným financováním veřejnoprávních médií. Tato otázka je nyní žhavým tématem díky debatám o tom, zda je na místě zvýšit poplatky za ČRo a ČT.
Poslední kapitola se věnuje institucionálním otázkám brzd a protivah. V ní opětovně stejně jako v předchozích letech apeluje na zřízení národní lidskoprávní instituce. Tento institut je nyní navržen v rámci novely zákona o veřejném ochránci práv, u jejíž přípravy jsem byla přítomna a tuto otázku jsem osobně prosazovala u někdejšího ministra pro legislativu Michala Šalomouna. Budu doufat, že se ze zákona nevypadne. Půjde de facto o rozšíření pravomocí ombudsmana a posílení monitoringu stavu lidských práv v naší zemi. Osobně považuji za velmi důležité, aby tato úprava v zákoně byla přijata, protože pomůže systémově lépe řešit některé lidskoprávní problémy a témata. Evropská komise si také všímá, že podpora neziskových organizací v České republice nestagnuje, poukazuje však na skutečnost, že se navýšily prostředky na sport na úkor podpory organizací podporující rovnost žen a mužů a boj s korupcí. Tato zjištění mě trochu znepokojila, doufám, že jde jen o dočasný trend, který nebude pokračovat.
Dovoluji si shrnout, že každoroční výroční zpráva o stavu právního státu je pro mě klíčovým dokumentem, ze kterého čerpám inspiraci pro svou legislativní činnost na půdě Senátu. Již v minulosti jsem díky němu poukázala na některé nevhodné výroky klíčových osobností směrem v romské menšině. Díky ní jsem posílila argumentaci v debatě o důležitosti přijetí Istanbulské úmluvy (i když to bohužel nestačilo), díky ní jsem prosadila do novely Zákona o veřejném ochránci práv i změnu zavádějící národní lidskoprávní instituci. Budu v této práci pokračovat i v nadcházejících dvou letech.
