Komplexní právní úprava domácího násilí představuje zásadní krok k ochraně obětí a k nastavení pevnějších pravidel pro soudy i další orgány veřejné moci. Jako senátorka a členka Rady vlády pro rovnost žen a mužů dlouhodobě prosazuji, aby naše zákony lépe reflektovaly skutečnou podobu násilí v rodinách – nejen fyzické útoky, ale i psychické, ekonomické a sexuální formy nátlaku.
Domácí násilí zanechává hluboké stopy v životech obětí i jejich dětí. Právě ony bývají nejen svědky, ale často i sekundárními oběťmi. Desítky let odborníci upozorňovali, že české právo nepracuje s jednotnou a moderní definicí domácího násilí, což způsobovalo nejednotný postup v občanskoprávních, přestupkových i trestních řízeních. Tato mezera se nyní podařila zaplnit.
Co nová definice přináší
Nově je domácí násilí vymezeno jako jakékoliv násilné jednání spojené se zneužíváním moci či nerovného postavení. Neomezuje se tedy pouze na fyzické útoky. Stejně závažné jsou i:
- vážné psychické násilí,
- sexuální nátlak,
- omezování základních ekonomických potřeb,
- a zejména kontrolující jednání, které je často jádrem celého cyklu násilí.
Právě kontrola – omezování kontaktů, sledování pohybu, manipulace pomocí financí či izolace oběti – je jedním z nejtypičtějších projevů domácího násilí. Odráží nerovnováhu moci, z níž násilí vyrůstá.
Dopad na soudní řízení a ochranu obětí
Zavedení jasného pojmosloví je zásadní pro občanskoprávní řízení, zejména:
- rozvodová řízení,
- řízení o péči o dítě,
- předběžná opatření,
- i přestupková řízení, kde doposud chyběl srozumitelný rámec.
Domácí násilí se tak stává jednoznačným faktorem při posuzování zájmů dítěte či bezpečí rodiče. Umožní to soudům postupovat předvídatelněji a důsledněji.
Tato změna nevznikla náhodou. Iniciativa vyšla mimo jiné z Rady vlády pro rovnost žen a mužů, kde dlouhodobě upozorňujeme, že bez jasné definice nelze účinně chránit lidskou důstojnost ani stabilitu rodin.
Role dětského ombudsmana
Součástí širších legislativních změn je také posílení ochrany práv dětí prostřednictvím samostatného dětského ombudsmana. Ten má:
- pomáhat v individuálních případech dětí,
- upozorňovat na systémové problémy,
- přispívat ke zlepšení podmínek v oblasti vzdělávání, péče i bezpečí,
- monitorovat stav naplňování práv dětí zakotvených v Úmluvě o právech dítěte
- navrhovat vhodná legislativní opatření, která povedou ke zlepšení vymahatelnosti práv dětí.
V době, kdy mnoho dětí přichází do kontaktu s domácím násilím, je taková instituce mimořádně důležitá.
Národní lidskoprávní instituce – data jako základ efektivní ochrany
Nově vznikající národní lidskoprávní instituce získává možnost sbírat a vyhodnocovat data o stavu lidských práv v ČR. Kvalitní data umožní lépe cílit preventivní opatření, vyhodnocovat efektivitu služeb a podporovat dlouhodobé strategie.
Nenaplněná příležitost: Istanbulská úmluva
Přestože se podařilo prosadit několik důležitých kroků, Česká republika stále neratifikovala Istanbulskou úmluvu – nejkomplexnější mezinárodní nástroj pro ochranu obětí domácího a sexualizovaného násilí. Jako senátorka to vnímám jako promarněnou příležitost posílit podporu obětí a sjednotit české standardy s evropskými. Současně mě mrzí, že se Česká republika jako někdejší lídr v oblasti prosazování lidských práv nezařadila po bok většiny evropských zemí, kteří mají prevenci a boj proti násilí na ženách jako svou prioritu, na které chtějí metodicky spolupracovat.
Jasná definice domácího násilí a nové institucionální nástroje jsou významným pokrokem. Jsou ale také připomínkou, že ochrana lidské důstojnosti vyžaduje trvalé úsilí. Nadále budu prosazovat řešení, která zajistí, že oběti nezůstávají bez pomoci – a že děti, které násilí v rodině zažívají, dostanou šanci na bezpečný a důstojný život.
