V úterý 14. července jsem měla tu čest vystoupit jako jedna z panelistek na 32. veřejném slyšení Senátu Parlamentu ČR, které se konalo v jednacím sále Senátu a neslo název Budoucnost lidskoprávní agendy v České republice. Slyšení se věnovalo především osudu vládních rad pro lidská práva a rovnost žen a mužů – institucím, které dlouhodobě propojují státní správu, akademickou obec i neziskový sektor při přípravě veřejných politik.
Ve svém příspěvku jsem se podělila o zkušenosti z působení v Radě vlády pro rovnost žen a mužů a připomněla konkrétní výsledky, kterých se nám v posledních letech podařilo dosáhnout – od podpory dětských skupin přes opatření proti domácímu násilí až po vyšší transparentnost odměňování žen a mužů. Zároveň jsem otevřeně pojmenovala své znepokojení nad tím, že současná vláda s členy rad téměř nekomunikuje a jejich budoucnost zůstává nejasná.
Plné znění mého projevu přináším níže:
Vážené senátorky, vážení senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté,
Děkuji za možnost vystoupit na tomto veřejném slyšení. Půda Senátu je tradiční baštou ochrany lidských práv a demokracie v ČR, proto je toto místo tím správným k tomu, aby zde proběhlo veřejné slyšení na toto téma.
A já jsem moc ráda, že mohu vystoupit v tomto panelu, protože bych vám ráda předala své zkušenost s působením v jedné z rad na Úřadu vlády, a to Rady vlády pro rovnost žen a mužů.
Jako advokátka a senátorka jsem byla velmi vděčná, že jsem byla do této rady přijata, protože jsem mohla zintenzivnit svou politickou práci, která byla k mému potěšení završena konkrétními změnami zákona ve prospěch této agendy. O těch výsledcích vás budu informovat následně.
Moje členství v radě vzniklo v roce 2022. Tehdejší vláda Petra Fialy byla v té době poměrně dost kritizována otálením se jmenováním vládní zmocněnkyně pro lidská práva – zde přítomné Kláry Laurenčíkové Šimáčkové. Připomeňme si, že se to dělo v ovzduší vypuknutí ruské agrese na Ukrajině a naléhavé potřeby řešení přílivu uprchlic z Ukrajiny a jejich dětí. Zmocněnkyně byla na jaře jmenována a ještě předtím než vůbec dostala zázemí pro svou práci se pustila do práce a tak jsme už v červnu 2022 měli první jednání Rady vlády pro rovnost žen a mužů. A brzy následovala další, protože agendy jsme měli na programu hodně.
Velmi mě mrzí, že zde není přitomna zejména paní vládní zmocněnkyně Malá, protože takto nemohou být zodpovězeny dotazy, které k dalšímu fungování rad mám. A velmi pravděpodobně nebudou zodpovězeny ani jindy a jinde. Vzhledem k tomu, že mnoho expertek již rezignovalo, i já zvažuji, jak budu nadále v radě působit. Nepřítomnost těch, kteří nám měli další fungování probíhat, je varovným signálem o tom, že vláda tuto agendu nevnímá jako prioritu.Dovoluji si ještě informovat, že se mnou, jako s aktuální členkou rady, dosud nikdo nekomunikoval. Předpokládám, že s ostatními členy rovněž ne. Očekávala bych informace o tom, kdy bude další jednání, kde? bude a co bude na programu. Současně bych očekávala oficiální informace o organizačních změnách. Informace mám jen kusé a pouze z médií. Není divu, že mnohé expertky rezignovaly a z mé zkušenosti jsou to zrovna ty, které přinášely své poznatky v této oblasti ze terénu. Připomínám, jak už zde dnes zaznělo, že jejich účast byla neplacená a ztráta jejich odbornosti je podle mého mínění těžce nenahraditelná.
Naprosto chápu, že v takovém prostředí nedostatku respektu se rozhodly pro rezignaci. I já zvažuji, jak budu postupovat dál, ale setrvávám kvůli monitoringu situace a budu čekat na reakci na toto veřejné slyšení ze strany vlády a ze strany vládní zmocněnkyně.
Měla jsem v plánu se zeptat paní zmocněnkyně na tyto otázky:
Kdy proběhne první jednání Rady pro rovnost žen a mužů?
Co bude na programu a kdy zašle k programu podklady?
Sama bych ostatně měla své podněty k tomu, co by mohlo být na program zařazeno. A mým bodem by byla otázka řešení problematiky rozdílu v odměnování žen a mužů. A dalším bodem by byla realizace opatření na podporu porodnosti, o níž pan premiér tak rád mluví.
Jak řešit stále trvají rozdíl ve výši důchodů mezi ženami a muži, který činí zhruba 15%, což odpovídá zrhuba 3.000 Kč? Jaká opatření můžeme přijmout k řešení této problematiky?
Kým nahradí expertky a experty, kteří rezignovali?
A nyní k tomu, co jsme dělali.
Lidskoprávní rady nejsou „akademické debatní kluby“. Velmi mě mrzí, že jsem z vládního tábora slyšela, že rady jsou k ničemu. Takové tvrzení je pouze projevem neznalosti a nezájmu. Nebo možná i nedostatku respektu k otázce lidských práv.
Sněmovna i Senát ví, že Rady jsou klíčové expertní zázemí státu, bez kterého se moderní legislativa a strategie neobejdou. Ostatně i doporučení od zahraničních partnerů – například OECD jsou taková, abychom rady naopak posilovali a vedli je nadrezortně, tedy tak, aby zmocněnkyně mohla být mostem mezi jednotlivými ministerstvy, neziskovými organizacemi a akademickým prostředím.
Rada vlády pro rovnost žen a mužů se od roku 2022 do konce roku 2025 sešla celkem 13 x. A v prvním roce to bylo hned června 2022 do května 2025:
Iniciativy a podněty, které z Rady vzešly:
Během sledovaného období Rada přijala nebo doporučila zejména: Z nich bude jasně patrná nadrezortnost všech bodů. jsem přesdvěčená o tom, že efektivnost těchto usnesení byla možná právě díky tomu, že byla realizována na půdě Úřadu vlády.
doporučení ratifikovat Istanbulskou úmluvu a po jejím zamítnutí Senátem doporučení předložit ji znovu – současná vláda se nově rozhodla změnit postoj a samozřejmě se rady neptala
podporu rovného zastoupení žen a mužů při českém předsednictví v Radě EU a složení panelistů a panelistek tak, aby bylo vyvážené
podporu transparentního odměňování a přípravu transpozice evropské směrnice,
doporučení na změny v zákoníku práce (dřívější návrat z rodičovské dovolené, vysílání zaměstnanců do zahraničí),
podporu rozvoje dětských skupin a dostupné péče o děti – reálné výsledky
čerpání prostředků z Národního plánu obnovy,
motivaci obcí k jejich zřizování,
nyní reálně se otevírají – mám radost, že jednu takvou jsem ve svém obvodu měla možnost slavnostně otevřít
doporučení implementovat Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka,
schválení dokumentu Muži a moc ve veřejné sféře,
podporu přijetí jednotné definice domácího násilí a následného zákona,
doporučení k prevenci sexuálního obtěžování na vysokých školách,
podporu zachování genderových auditů,
podporu vzniku specializovaných center pro dětské oběti násilí,
upozornění na nedostatečnou transpozici evropské směrnice o slaďování pracovního a rodinného života,
doporučení zachovat financování dotačních programů na rovnost žen a mužů,
podporu zachování analytických kapacit Českého statistického úřadu, která má sledovat rozdílné dopady politik na ženy a muže
doporučení začlenit téma konsensu a prevence násilí do školních osnov,
podporu Charty proti domácímu násilí mezi zaměstnavateli,
doporučení analyzovat dopady konsolidačního balíčku na ženy a muže,
podporu služeb pro oběti trestných činů (Lex Anička),
doporučení řešit sexuální obtěžování ve veřejné dopravě,
doporučení zvýšit platy ve veřejném sektoru,
podporu strategie respektující péče o matku a dítě,
doporučení posílit prevenci domácího násilí v dotačních programech,
doporučení prodloužit lhůtu pro odškodnění protiprávně sterilizovaných žen,
doporučení včas transponovat evropskou směrnici o transparentnosti odměňování.
Já tedy na závěr chci bohužel s lítostí konstatovat, že vzhledem k nedostatku komunikace vlády ohledně organizace rad, a nejde jen o to, že nejsou dnes přítomni, ale i o to, že s konkrétními členy rad komunikace také neprobíhá, mám i nadále obavy, že hrozí destrukce těchto institucionálních nástrojů a toho, co dosud fungovalo velmi dobře a přinášelo to výsledky. Dovolte mi také poděkoval bývalým zmocněnykním pro lidksá práva, jak Monice Šimůnkové, tak Kláře Šimáčkové Laurenčíkové za jejich intentivní práci ve prospěch těchto agend.
Byla bych velmi ráda, kdyby na jejich práci nová vládní zmocněnkyně navázala. Její nepřítomnost zde je pro mě velkým zklamáním. Dovolte mi připomenout, že byly doby, kdy jsme měli dokonce ministry pro lidská práva. Tato instituce byla následně sesunuta na úroveň vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Budiž. Já se ale obávám, že nyní hrozí, že tato funkce nebude reálně vykonávána vůbec a to je pro naši zemi, stát a lidi zde žijící velké varování. Proto stále věřím, že vláda svůj postoj k této agendě přehodnotí, protože je vhodné, abychom všichni, i když můžeme mít rozdílně politické názory, o těchto tématech demokraticky a na vhodném půdorysu jednali.
Nezbývá mi než apelovat na vládu, aby přehodnotila svůj postoj k lidskoprávním radám a obnovila spolupráci s dosavadními klíčovými partnery. Jsem přesvědčená o tom, že to stále ještě můžete udělat, pane ministře.
Děkuji vám za pozornost.
