Statistiky “vykázání” kvůli domácímu násilí setrvale rostou. Nutně to ale nemusí znamenat, že se věci zhoršují. Sama doufám, že je to tím, že pomalu přestáváme násilí ignorovat, trpět nebo přehlížet. V Senátu se aktuálně objevily hned dvě novely, které násilí odehrávající se za zavřenými dveřmi pomáhají řešit.
Před lety jsem jako členka Rady vlády pro rovnost žen a mužů stála u zrodu definice domácího násilí, která by pojem vyjasnila a sjednotila, což pomůže v jeho prevenci i při řešení následků.
Nově se domácí násilí definuje jako jakékoliv násilné jednání, při kterém dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení. Patří sem nejen fyzické napadení, ale i vážné psychické útoky, sexuální násilí nebo ohrožení základních ekonomických potřeb. Specifickým znakem domácího násilí bývá tzv. kontrolující jednání agresora nad obětí. Úprava pomůže řešit vztahy odpovědnost občanskoprávní nebo přestupkovou, kde jasná definice pojmu dosud chyběla.
Změny v zákoně také doplňují domácí násilí jako důležitý faktor v soudním řízení o rozvodu.
Zasadila jsem se též o vznik instituce dětského ombudsmana a národní lidskoprávní instituce, kterému je mj. dána pravomoc sbírat data o stavu lidských práv, podle nichž budeme moci konečně zavádět skutečně funkční opatření tam, kde je třeba – legislativně i v praxi. Děti naši pomoc potřebují! Dětský ombudsman tu bude právě pro ně. Bude se starat o prosazování jejich práva v individuálních případech i na systémové úrovni a bude jim lidsky bližší tak, aby se na něj nebáli s důvěrou obrátit.
Mrzí mne, že jsme tuto snahu napravit neblahou situaci s rozšířením domácího násilí nepromítli i do přijetí Úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Věřím ale, že tuto odvahu v sobě zákonodárci a zákonodárkyně obou komor ještě najdou.
