Stojím za oběťmi domácího násilí

Je to již téměř rok, co vyjela policejní hlídka na ohlášení sousedů k domácímu násilí na Jičínsku. Žena brutálně napadená svým partnerem volala o pomoc tak usilovně, že byl její křik slyšet v okolních ulicích. Ve vedlejší místnosti „spaly“ dvě malé děti. Na místě ji policisté našli s rozbitou hlavou. Lékaři jí dokázali zachránit život, bohužel matka dvou malých dětí je stále v kómatu. Advokáta ženě, která byla v bezvědomí, soud ustanovil až na naléhání jedné z aktivistek, která se o případu dozvěděla z médií. Do té doby to policii ani soud nenapadlo. Muž na svou partnerku neútočil poprvé, již dříve byl z bydlení vykázán. Žena ho bohužel vzala po určité době zpět, za což zaplatila doživotními následky. Jen zázrakem přežila, do normálního života a práce se pravděpodobně již nikdy nevrátí. Oběť sice byla chráněna zákonem o obětech trestných činů, ten má ale v případech domácího násilí velké nedostatky. Oběti domácího násilí velmi často útoky nehlásí. Když už je nahlásí, později vezmou souhlas s trestním stíháním zpět. Důvodů je mnoho. Nejistota, nemožnost najít jiné bydlení, nedostatek peněz na opuštění živitele rodiny, stěhování s dětmi, riziko ztráty zaměstnání, komplikované vztahy v rodině, emoční závislost na útočníkovi. Oběti nadto téměř nikdy nežádají odškodné nebo se ho nedomůžou. Přidělení advokáta není automatické. Poradenských služeb pro oběti není dostatek. Proto potřebujeme ratifikovat Úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, která má za cíl nejen chránit oběti, ale násilí i předcházet a poskytovat efektivní pomoc ohroženým osobám. Domácí násilí je na rozdíl od ostatních trestných činů méně viditelné, děje se totiž většinou za zavřenými dveřmi domácností. Mívá různou intenzitu, často se také stupňuje, aniž si to oběť uvědomí. Proto jsem se na včerejším projednávání úmluvy na Ústavně-právním výboru v Senátu postavila na stranu žen, mužů i dětí, které jsou jeho obětí. Jakémukoliv násilí se musíme snažit maximálně zabránit. Přiznám se, že při setkávání se zahraničními zákonodárci bývá jedním z prvních dotazů, kdy už konečně ratifikujeme Úmluvu o potírání násilí na ženách a domácího násilí. Já se bohužel stydím, že jsme jednou z posledních zemí, která tuto úmluvu ještě nepřijala. Vyšleme jasný vzkaz, že i v Česku je násilí na ženách a domácí násilí nepřijatelné a postavme se po bok ostatních zemí, které chtějí v potírání násilí postupovat společně!