Minulá vláda v potu tváře přijala nový zákon o podpoře bydlení z pera tehdejšího ministra Ivana Bartoše. Projednávání rozhodně nebylo jednoduché a konečná podoba se oproti původnímu záměru posunula trochu jinam. Základní principy jsou však zachovány a doufám, že nová vláda od původně avizovaného záměru zákon zásadně překopat, resp. ho zrušit přehodnotí. A o tom proběhla na půdě Senátu, kde vystoupili politici, samosprávy a odborníci napříč zemí a politickým spektrem.
Já osobně jsem na veřejném slyšení Senátu k zákonu o podpoře bydlení připomenula základní argument od Platformy pro sociální bydlení, která se na tvorbě zákoně v připomínkách podílela . Tímto argumentem ve prospěch zákona je skutečnost, že neřešení bytové nouze ročně stojí stát 7 miliard korun. To jsou náklady, které stát platí v souvislosti se zajištěním například ústavní péče, zajištěním péče o děti, jejichž rodiče žijí na ulici, zdravotní a sociální péče o lidi, jejichž zdraví je podlomeno životem na ulici. Abychom si to představili na konkrétním příkladě. Po zrušení azylového domu pro matky s dětmi jsem se snažila zjistit, kde tyto ohrožené rodiny skončily. Nakonec jsem se dozvěděla o osudu dvou žen. Obě bydlí bohužel pod mostem, obě přišly o své děti, které nyní jsou v dětských domovech, a to právě z důvodů nezajištěného bydlení. Byť jedna z těchto žen pracuje v místní továrně (a já vlastně nechápu, jak to dokáže), přesto nejsou schopny najít společné bydlení, získat zpět své děti. Pokud by stát prostřednictvím obce těmto ženám pomohl bydlení získat a udržet si ho, mohly by se děti vrátit ke svým matkám. Místo toho stát stejně musí vynakládat prostředky na to, aby zajistil bydlení dětem v dětském domově, což je ve finále mnohem dražší, než kdyby podal pomocnou ruku matkám a sloučil opět tyto rodiny tak, aby se děti mohly úspěšně rozvíjet a být šťastné.
Proto je klíčové, že máme systémový zákon, který má lidem v bytové nouzi pomoci. Stabilní bydlení je totiž nezbytné pro stabilní zaměstnání, pro úspěch dětí ve školní docházce a zapojení rodin do společenského života. Bydlení je veřejný zájem a základním předpokladem šťastného života, o jehož podporu by měli všichni politici usilovat. Byť právo na bydlení není v našem ústavní pořádku zakotveno, přesto alespoň v Listině základních práv a svobod lze v čl. 30 nalézt, že “každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.” Z tohoto lze dle skutečnosti dovodit povinnost státu lidem v bytové nouzi podat pomocnou ruku. A pokud jde o zajištění bydlení pro rodiny s dětmi, je splnění této povinnosti ještě naléhavější.
Co zákon přináší a proč je důležitý?
✅ Systémová pomoc a prevence: Zákon vznikl na základě intenzivní spolupráce s obcemi, poskytovateli sociálních služeb a neziskovými organizacemi působícími v sociální oblasti a přináší komplexní mechanismus pro předcházení a ukončování bytové nouze.
✅ Zapojení soukromého sektoru: Pomáhá do řešení dostat i soukromé byty. Při současném tempu výstavby obecního bydlení by totiž zabydlení současné populace v nouzi trvalo zhruba 100 let. Ze statistických dat však vyplývá, že v České republice je 200.000 volných bytů. Tento zákon má napomoci dostat tyto byty na trh s bydlením tak, aby to bylo výhodné pro obě strany, pronajímatele a nájemce.
✅ Potvrzený zájem: Na pilotní Kontaktní místa dorazilo v roce 2025 téměř 7 000 lidí s žádostí o podporu, což ukazuje, jak moc je tento systém potřeba, a že existující úřady na tuto agendu nestačí. Projekty realizované s myšlenkou “Housing first”, tedy že nejdříve je potřebné zařídit lidem v nouzi bydlení a pak s nimi začít sociální práci, ukazují velmi dobré výsledky, kdy 85 % těchto lidí jsou schopni si bydlení udržet, najít si zaměstnání a vychovávat své děti.
Otevřená diskuse o změnách
Jsem přesvědčena, že základní principy zákona – tedy podpora a prevence bytové nouze – musí být zachovány.
Zároveň se nebráním diskusi a změnám, které by napravily slabá místa. Zejména by bylo vhodné řešit:
❌ Příliš přísné příjmové limity: Tyto limity vyřazují z pomoci i domácnosti s příjmem okolo minimální mzdy, které mají na komerčním trhu zásadní problémy s bydlením.
❌ Nestabilní financování obcí: obce bohužel dosud nemají ze státního rozpočtu stabilní a předvídatelné financování tak, aby mohly personálně zajistit kontaktní místa. To destabilizuje funkčnost systému. Mnoho obcí je na nový zákon připraveno a podporují jej. Potřebují však jistotu, že na realizaci dostanou již dříve slíbené peníze.
Budu i nadále aktivně usilovat o to, aby zákon fungoval co nejlépe a pomoc se dostala skutečně k těm, kteří ji potřebují.
