Senát bude 19. srpna projednávat další spornou normu – zákon o státních zaměstnancích, který má nahradit dosavadní služební zákon platný od roku 2015. Sněmovna ho schválila 26. června hlasy koalice ANO, SPD a Motoristů, platit má už od letošního listopadu. Jde o poslanecký návrh, který obešel běžný vládní legislativní proces – nezískal stanovisko Legislativní rady vlády ani vyjádření Nejvyššího státního tajemníka, tedy člověka, který je za fungování státní služby přímo odpovědný.
Jako senátorka sice nejsem členkou ústavně-právního výboru, ale na jeho nedávné jednání jsem dorazila osobně. Předkladatel návrhu Radek Vondráček (ANO) totiž přišel s normou, která zásadním způsobem ohrožuje samotné fungování našeho státu, a chtěla jsem si to poslechnout na vlastní uši.
Jak se dnes u nás píší zákony?
Jsem hluboce znepokojená tím, jakým způsobem se dnes v Česku tvoří klíčové zákony. Z normotvorby se stal divoký západ. Vláda jako by byla v oblasti tvorby zákonů k ničemu. Zásadní, koncepční kodexy obcházejí standardní připomínkové řízení a do zákonodárného procesu vstupují přes poslanecké návrhy. Cíl je přitom očividný: nekomplikovat si život odbornou diskusí napříč ministerstvy, vyhnout se legitimním připomínkám, vše zrychlit na úkor diskuse s odborníky a transparentnosti a vyhnout se kritice ze strany médií, která tak nemohou včas referovat o tom, co vláda chystá.
Dopady vidíme v praxi. Legislativní rada vlády (LRV), která má být strážkyní kvality zákonů, se dnes schází čtyřikrát méně často než dříve a její jednání o vládních návrzích pravidelně končí konstatováním o přerušení. Z LRV se tak stává do počtu naprosto zbytečný orgán, zatímco zpackané návrhy proudí ze Sněmovny do Senátu, který ve třicetidenní lhůtě pro projednání není nikdy schopen nahradit náročné připomínkové řízení.
Co zákon skutečně mění
Základní myšlenka zákona je jednoduchá: dosavadní zvláštní služební poměr státních úředníků se má nahradit běžným pracovním poměrem podle zákoníku práce, jen s určitými odchylkami. Cílem má být větší flexibilita při náboru a propouštění lidí ve státní správě a menší administrativní zátěž. Sama tahle myšlenka není špatná. Dnešní systém výběrových řízení je skutečně těžkopádný a řada odborníků dlouhodobě volá po modernizaci. Otázka je, jakým způsobem se to má udělat.
Dosavadní služební zákon vznikl v roce 2015 kvůli požadavku Evropské unie, aby Česko mělo profesionální a politicky neutrální státní správu. Mimo jiné proto, aby stát mohl bez rizika politických zásahů rozdělovat evropské dotace. Systém stál na několika pojistkách: na ministerstvech dohlíželi na úředníky státní tajemníci, celý systém zastřešoval nejvyšší státní tajemník, kterému se někdy říkalo superúředník, a o odvolávání vedení státní služby rozhodovala nezávislá služební komise.
Nový zákon právě tyhle pojistky ruší, a to bez náhrady. Pozice nejvyššího státního tajemníka zaniká úplně. Státní tajemníky na jednotlivých ministerstvech by nově jmenoval přímo ministr, se souhlasem předsedy vlády, místo aby procházeli nezávislým výběrovým procesem. Ruší se i služební komise, která dosud posuzovala odvolávání vrcholného vedení státní služby. Experti, kteří zákon připomínkovali, v tom vidí přímé oslabení systémové depolitizace státní správy. Tedy přesně toho, co měl služební zákon v roce 2015 zaručit. S každou změnou vlády po volbách nyní opět nastane pravděpodobný vyhazov vysoce postavených úředníků podle přání ministra.
Zákon zároveň zjednodušuje výběrová řízení i na nižších pozicích. U míst v šesté až dvanácté platové třídě půjde obsadit místo bez výběrové komise, usnadňuje se i interní obsazování pozic bez výběrového řízení a ruší se požadavek, aby úředník, kterého lze na místo přesunout bez soutěže, měl alespoň velmi dobré předchozí hodnocení. Odborový svaz státních orgánů a organizací k tomu říká, že výběrová komise není samoúčelná byrokratická překážka, ale pojistka proti tomu, aby o obsazení místa rozhodoval jeden člověk bez kontroly, a že zjednodušení nesmí znamenat ztrátu transparentnosti.
Právě tady se dostáváme k bodu, který považuji za nejproblematičtější a který souvisí s automatickým obsazováním pozic podle politického klíče. Zákon nemění jen to, kdo jmenuje státní tajemníky na ministerstvech, ale rozvolňuje obecně cestu k tomu, aby se do vedoucích pozic ve státní správě dostávali lidé bez řádné soutěže a bez ověření odbornosti. Komentátoři upozorňují, že to jde ruku v ruce se zrušením takzvaného nominačního zákona, který dosud podmiňoval obsazování řídících a dozorčích funkcí ve státních firmách odborností a apolitičností kandidátů. Dohromady to podle kritiků vytváří prostor pro to, aby se klíčové pozice ve státní správě po volbách obsazovaly primárně na základě politické loajality, ne kvalifikace, a aby to šlo udělat rychle a bez veřejné kontroly.
Podobný mechanismus se objevuje i mimo tento zákon, v souvisejících normách. Poslanec Patrik Žbánek prosadil pozměňovací návrh, který zavádí pětileté funkční období vedoucích úřadů obecních a krajských úřadů. To samo o sobě není špatný nápad, protože dnešní praxe jmenování na dobu neurčitou dělá výměnu problémových tajemníků obtížnou. Jenže návrh zároveň umožňuje, aby o pokračování tajemníka v pozici po uplynutí pětiletého období rozhodlo politické vedení obce nebo kraje bez nového výběrového řízení. Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů proto mluví o skrytém kroku k politizaci vedení měst a krajů. A co je nejvíce vtipné je, že prosadil výjimku pro prokázání kompetencí a praxe s vedením úřadu pro poslance a senátory. Tomu já říkám vlastně trafika, která nezasloužené zvýhodní bývalé zákonodárce oproti zkušeným úředníkům.
Sporná je i doprovodná změna, která ruší pravomoc prezidenta republiky jmenovat a odvolávat vedoucí stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích. Tato změna je dost možná i protiústavní.
Odborový svaz státních orgánů a organizací během projednávání ve Sněmovně prosadil zmírnění některých nejtvrdších bodů. Z návrhu vypadla možnost nařizovat státním zaměstnancům pracovní cesty nebo pohotovost bez jejich souhlasu a doplnila se určitá centrální kontrola nad snižováním počtu míst. Základní koncepci zákona to ale podle odborů nezměnilo, a proto teď vyzývají Senát, aby normu vrátil Sněmovně k přepracování.
Místo odpolitizování návrat k loajálním loutkám
Neříkám, že naše státní správa nepotřebuje reformu. Naopak. Potřebujeme motivující platový systém, větší flexibilitu v řízení lidských zdrojů, podporu profesionalizace, která zastaví odliv špičkových odborníků a odbornic do soukromé sféry.
Tento zákon ale nabízí pravý opak. Místo modernizace bere úředníkům ochranu před politickými čistkami po každých volbách. Souhlasím s tím, že neschopný pracovník musí mít možnost dostat výpověď, ale státní správa nesmí podléhat politické svévoli. Úředník má sloužit veřejnosti bez ohledu na to, kdo sedí na ministerstvu, ne být podhodnocenou a poslušnou loutkou politiků, která se bude bát rychlého vyhazovu.
Na jednání výboru jsem se proto předkladatele Radka Vondráčka přímo zeptala na zásadní věci. Kdo ten zákon vlastně napsal? Radek Vondráček odmítl sdělit, které osobě či skupině zadal sepsání tohoto textu. A to v době, kdy máme zákon o lobbingu! Lobbisté mají povinnost vykazovat svou činnost, tak proč předkladatel tají autora takto zásadního předpisu? Dále jsem se dotázala na to, co bude s penězi z Evropské unie. Generální ředitelka Evropské komise pro obnovu a odolnost Céline Gauer jasně varovala, že funkční a odpolitizovaný služební zákon je podmínkou pro vyplácení peněz z Národního plánu obnovy. Je si poslanec Vondráček jistý, že kvůli této normě nepřijdeme o miliardy? Odpovědí mi bylo ujištění, že nikoliv, ale já si bohužel ani teď nejsem zcela jistá, jak komise finální podobu posoudí-
Co jsem navrhovala doplnit
Při přípravě na projednávání jsem zvažovala, jak alespoň částečně zmírnit nejhorší dopady zákona. K tomu jsem došla spolu s odborníky, se kterými jsem téma konzultovala, a připravila jsem dva konkrétní pozměňovací návrhy.
První z nich zavedl povinnost písemné pracovní smlouvy. Nový zákon totiž nepočítá s tím, že by státní úředníci měli klasickou písemnou pracovní smlouvu. To zakládá obrovskou nejistotu v náplni práce a komplikuje běžný život. Například při žádosti o půjčku nebo při pronájmu bytu, kde majitelé běžně vyžadují doložení pracovní smlouvy a stabilního příjmu.
Druhý návrh chtěl dát jasnou stopku trafikám poslanců a senátorů na pozicích tajemníků krajských nebo obecních úřadů. Návrh z pera ANO ve znění postoupeném Sněmovnou totiž obsahuje nehoráznou výjimku: poslanci a senátoři by po skončení mandátu mohli nastoupit na místa tajemníků krajských a obecních úřadů, aniž by museli dokládat praxi ve veřejné správě a manažerské schopnosti vedoucího pracovníka. Chtěla jsem tuto výsadní výjimku zrušit.
Prosazovala jsem také obnovení nezávislé služební komise, která by sloužila jako nezávislý orgán pro úředníky čelící nespravedlivému vyhazovu, a podpořila jsem další podobně zaměřené návrhy svých kolegů.
Když jsem se poslance Vondráčka zeptala, zda by v případě senátní vratky mé návrhy podpořil, odpověděl mi k pracovním smlouvám, že je to zbytečná zátěž, a k trafikám pro vysloužilé politiky pak bez obalu: „Je mi to jedno.“ Stejně tak odmítl myšlenku na obnovení služební komise i další návrhy mých kolegů.
Arogance vůči těm, kteří drží stát v chodu
Hnutí ANO se rádo tváří, jak mu záleží na lidech, ale jejich reálné kroky ukazují přesný opak. Z poslanců a ministrů tryská vůči státním zaměstnancům čirá arogance. Místo vytváření důstojných podmínek si někteří ministři dokonce najímají soukromé firmy na sledování soukromí vlastních zaměstnanců!
Když vidím, jak mě i s drobnými kompromisními návrhy zástupce předkladatelů poslal do háje a jak arogantně se k celému tématu staví, přiklonila jsem se na výboru k jedinému možnému řešení: navrhla jsem tento zákon jako celek zamítnout. Odborový svaz státních orgánů a organizací ostatně vyzývá Senát ke stejnému kroku. Vrátit normu Sněmovně k přepracování.
Státní správa potřebuje respekt, profesionalitu a stabilitu, ne politické čistky a ponižování. A za to budu v Senátu bojovat i nadále. Věřím, že se jednou vrátíme k tomu, abychom zvýšili profesionalitu úředníků a přitáhli do ní ty nejlepší odborníky, kterým záleží na tom, aby stát fungoval ve prospěch celé společnosti. Nový zákon jde přesně opačným směrem, ale já naději neztrácím. Jen je potřeba mít jinou vládu.