Ve středu 17. června jsme v Senátu projednávali návrh zákona, který by výrazně zpřísnil podmínky pro úřední změnu pohlaví. Od začátku jsem byla přesvědčená, že tento návrh nepřináší řešení, ale naopak další překážky do života lidí, kteří už dnes čelí mnoha komplikacím, předsudkům a nepochopení. Přitom jde jen o velmi málo početnou skupinu našich spoluobčanů nebo spoluobčanek.
Proto jsem navrhla zamítnutí návrhu už v prvním čtení. Mám radost, že Senát tento postup podpořil a návrh se tak dál neprojednával.
Jedním z důvodů pro můj návrh na zamítnutí je, že naprosto neodpovídal závěrům předešlého kulatého stolu zaměřeného na toto téma a naprosto se tak dlišoval od doporučení odborné sexuologické společnosti. Takto citlivé téma si zaslouží pečlivou diskusi, založenou na odborných poznatcích, respektu a snaze hledat řešení, nikoli na podněcování obav z nějaké skupiny obyvatel nebo na kulturních válkách.
Předložený návrh podle mě nebyl v souladu s nálezem Ústavního soudu a místo toho, aby přinesl jasná a srozumitelná pravidla, celý proces dále komplikoval a prodlužoval. Odborníci navíc upozorňovali, že některé jeho části mohou otevírat prostor pro postupy připomínající konverzní terapii, které jsou v rozporu se současnými medicínskými poznatky.
Problematický byl však i z řady dalších důvodů, například, že by zcela změnil dosavadní praxi, která se ukazuje jako funkční. Návrh převáděl totiž rozhodnutí o úřední změně pohlaví z matričního úřadu na soud. K takové změně ale není žádný důvod, pouze by vedl k zatížení soudů úplně novou agendou. Považuji tento přístup za nepřípustně paternalistický. O úřední změnu pohlaví ročně žádá několik stovek osob. Jde o svéprávné osoby, které si zaslouží jako každý člověk respekt k jejich úsudku stejně tak jako když se někdo rozhodne, že se vdá nebo ožení. Ani k tomuto rozhodnutí není zapotřebí souhlasu soudu.
Jsem přesvědčená, že práva menšin bychom neměli posuzovat optikou strachu z odlišnosti. Úkolem státu není lidem ztěžovat život, ale chránit jejich důstojnost a základní práva. Právě to považuji za jeden ze základních principů demokratické společnosti.
Mrzí mě, že místo řešení skutečných problémů často vedeme spory o velmi malé a zranitelné skupiny obyvatel. Politika by podle mě neměla hledat nové terče ani rozdělovat společnost. Měla by lidem pomáhat, posilovat jejich práva a vytvářet podmínky pro důstojný život každého člověka.
Tentokrát se tedy bohudíky podařilo zabránit přijetí zákona, který by postavení trans lidí zhoršil. Budu i nadále hájit lidská práva, důstojnost a respekt ke každému člověku. Právě tomu bychom měli věnovat svůj čas a energii. Jednoznačně vnímám, že tento zápas za práva všech nikdy neskončí.
