Když jsem přemýšlela, o čem mluvit na konferenci Týden respektu k porodu, uvědomila jsem si jednu věc – o porodu stále často mluvíme hlavně jako o nějaké medicínské události. Přitom je to jeden z nejzásadnějších okamžiků v životě člověka. Okamžik, který ovlivňuje ženu, dítě i celou rodinu na dlouhou dobu dopředu.
Sama jsem rodila pětkrát. Mám čtyři dcery a jednoho syna. Každý porod byl jiný. Některé detaily si nepamatuji – a dodnes mě to mrzí. Ale jednu věc vím jistě: neexistuje jeden správný porod. Každá žena přichází s jiným příběhem, jiným tělem, jinými potřebami i obavami, a také s jinou rodinnou situací. A každá žena by měla mít možnost být aktivní součástí rozhodování o tom, jak porod proběhne.
Porod ale není jen zdravotnický výkon. Je také o tom, jestli se žena cítí bezpečně. Jestli jí někdo naslouchá. Jestli má podporu blízkých. Jestli je respektována.
A právě to může zásadně ovlivnit nejen samotný zážitek z porodu, ale i vztah ženy k dítěti, k vlastnímu tělu a někdy i k mateřství jako takovému. Dnes už máme dostatek odborných poznatků na to, abychom věděli, že psychická pohoda rodičky není žádný nadstandard. Je součástí kvalitní zdravotní péče.
Přesto se stále setkáváme s tím, že ženy odcházejí z porodů se zraněním – ne jen fyzickým, ale i psychickým. S pocitem, že o nich někdo rozhodoval bez nich. Že nebyly partnerkami v procesu, který se týkal jejich vlastního těla a jejich dítěte. Že její instinkty byly potlačeny.
Právě proto považuji respekt k porodu za politické téma. Je to otázka veřejného zdraví, důstojnosti, lidských práv a fungování zdravotnického systému. Jako senátorka a členka Rady vlády pro rovnost žen a mužů se snažím tato témata otevírat dlouhodobě. V minulém roce jsme vedli debatu o dostupnosti služeb porodních asistentek a o hrazení poporodní péče v domácím prostředí z veřejného zdravotního pojištění. Nejprve na úrovni Rady vlády, následně i v Senátu.
Diskutovali jsme o jednoduché otázce: má mít žena po návratu z porodnice dostupnou odbornou podporu doma? Má systém více pracovat s prevencí psychických i zdravotních komplikací? A chceme porodní péči odpovídající 21. století? Výsledkem byl apel směrem k Ministerstvu zdravotnictví a otevření debaty v horní komoře Parlamentu. Přesto zatím nemohu říct, že bych byla spokojená.
Péče po porodu v domácím prostředí stále není dostatečně dostupná pro všechny ženy. Podpora v šestinedělí často závisí na místě bydliště nebo finančních možnostech rodiny. A to podle mě není správně. Protože tím nedáváme možnost v rámci prevence řešit potíže včas a správným a levnějším způsobem.
Zároveň si myslím, že je fér otevřeně říct ještě jednu věc – témata mateřství, porodnictví a ženského zdraví nejsou v politice stále automatickou prioritou. A v prostředí, kde rozhodovací pozice z velké části zastávají muži, je často potřeba tato témata vysvětlovat znovu a znovu.
To ale neznamená, že se nic nemění. Naopak. Pozvolná změna probíhá.
Vidím ji v práci porodních asistentek. Lékařek a lékařů. Dul. Psycholožek. Organizací, které dlouhodobě otevírají otázky respektující péče. I v tom, že dnes mnohem více mluvíme o informovaném souhlasu, psychickém zdraví žen po porodu nebo významu podpory v šestinedělí.
A právě tady vidím obrovský význam odborné veřejnosti. Politické změny totiž často nezačínají v parlamentu. Začínají tím, že lidé z praxe dlouhodobě pojmenovávají problémy, které už nejde přehlížet. Proto chci poděkovat všem, kdo tato témata otevírají.
Já sama budu dál dělat vše pro to, aby české porodnictví bylo nejen odborně kvalitní – což často je – ale také více lidské, respektující a partnerské.
Aby ženy nemusely bojovat o to, aby byly slyšet.
Aby podpora po porodu nebyla luxusem.
Aby respekt nebyl výjimkou, ale standardem pro každou ženu.
