Senát už dnes bude projednávat zákon o regulaci lobbování (ST 90 a ST 91). Ten má nově zavést pravidla pro lobbování, která posílí transparentnost procesu tvorby zákonů a jejich změn pro veřejnost. Protože kolem lobbingu panuje mnoho nejasností. Předně lobbing je v demokratických zemích přirozenou součástí práce politiků. A proto je dobře, když si na něj posvítíme. Jako každé vyjednávaní potřebuje jasná a spravedlivá pravidla, kterých žádná ze zúčastněných stran nebude moct zneužívat na úkor celé společnosti
Připravila jsem dva klíčové pozměňovací návrhy, které mají za cíl zvýšit účinnost, transparentnost a užitečnost nové legislativy. Na jejich přípravě jsem spolupracovala s Transparency International.
A co navrhuji?
1) Rozšíření okruhu lobbovaných osob o asistenty poslanců a senátorů
Můj první návrh rozšiřuje definici lobbované osoby o asistenty poslanců a senátorů a zavádí jejich evidenci v registru lobbovaných. Dosavadní znění zákona asistenty nezahrnuje, což představuje zásadní riziko pro obcházení zákona – lobbista se může obracet právě na asistenty a tím by se vyhnul povinnosti o lobbingu reportovat. Tím se oslabuje samotný smysl zákona.
Nejen zkušenosti z dalších zemí ukazují, že asistenti jsou velmi často cílem lobbistů a přístup k nim může zásadně ovlivnit legislativní proces. Že někteří asistenti nebo asistentky nevaří jen kávu, ale jsou důležitou osobou mající vliv na přípravu stanovisek zákonodárců. Ostatně mou první asistentkou byla Klára Kocmanová – dnešní velmi výrazná poslankyně. A i nadále se obklopuji asistentkami, které jsou i díky své hluboké expertize kontaktovány lobbistickými skupinami. Zahrnutí asistentů mezi lobbované osoby je proto klíčové pro skutečnou účinnost zákona.
2) Zpřesnění a zjednodušení tzv. lobbistické stopy
Druhý návrh navrací tzv. lobbistickou stopu k původní podobě z vládního návrhu: povinnost evidence by se týkala pouze situací, kdy lobbing skutečně ovlivnil návrh právního předpisu či jeho změnu. Poslanecká sněmovna totiž rozšířila povinnost evidence na všechny lobbistické kontakty, což by v praxi vedlo k zahlcení systému, nadměrné administrativě i ztrátě přehlednosti. V praxi by výkazy byly plné zbytečných informací o tom, kdo kdy byl v lobbingu neúspěšný, ale chyběly by důležité informace o tom, u koho se lobbovalo a v čí prospěch. Takové informace by byly veřejnosti k ničemu.
Můj návrh navíc doplňuje důležité údaje, které nynější verze zákona postrádá – například identifikaci lobbovaného, skutečného klienta lobbisty či prostředníka, který za lobbistu jedná.
Tato změna sníží zbytečnou administrativní zátěž, posílí kvalitu a vypovídací hodnotu zveřejňovaných údajů a zároveň naplní opravdový účel lobbistické stopy: transparentnost skutečného vlivu na tvorbu zákonů.
