Ještě jsem nesložila senátorský slib. To mě čeká 11. listopadu. Do té doby nemůžu ještě hlasovat. Poté ale přijde na řadu smršť zákonů týkajících se životního prostředí. Jedním z nich se bude týká ochrany zvířat a tedy i chovu slepic.
Svůj postoj k zákazu klecového chovu jsem vyjádřila ještě před svým zvolením. Nicméně ráda jej zopakuji, protože mi dnes přišlo asi pět e-mailů od různých zástupců velkých agrochovů, kde mi vlastně vysvětlují, že slepice je v kleci více šťastná než v hale a že nemám podléhat manipulativním argumentům zastánců lepšího zacházení se slepicemi.
Vyjadřuji se tedy takto.
Bez ohledu na to, co mi kdo říká, jsem si utvořila na tuto záležitost jasný názor již před čtyřmi lety. Tehdy jsem si vyhledala takzvané vynesené slepice v rámci projektu Slepice v nouzi, viz zde: https://www.slepicevnouzi.cz/. Zhruba po roce a půl se totiž slepici začne snižovat produkce vajec, byť jde stále o zdravou slípku s dlouhou budoucností. Velkochovy ale počítají s každým dnem života takové slípky a po nějaké době už se jim tolik nevyplatí tyto slípky živit. Nabídnou je tedy k prodeji. Tehdy jsem jednu koupila za 49,- Kč, když mladá slípka se pohybovala tehdy okolo 130,- Kč. Kupci byli buď mladí nadšenci jako já a moje děti nebo často senioři, kteří se o slepičky rádi postarali. Senioři totiž mívají k drůbeži krásný vztah.
Domů jsem si vezla 15 slepic a jedna mi cestou chudinka pošla. Nikdo mi nemůže tvrdit, že nevím, jak tyto slepice vypadají. Vím to dobře, piplala jsem se s nimi 5 měsíců než jim narostlo peří a přestaly se chovat jako kanibalky. Nic tak zrůdného jsem dlouho neviděla a rozhodně budu hlasovat proti klecovému chovu, i kdyby mi napsalo sto agrodružstev.
Konec hlášení. Slepicím zdar!
