Návrh na zavedení tzv. „hlídačkovného“ měl pomoci studujícím rodičům dokončit vysokoškolské studium bez nutného prodlužování či předčasného ukončení, které si často péče o malé děti bez pomoci rodiny nebo institucí vyžádá. Přestože Senát tuto změnu neschválil, považuji ji za klíčový prorodinný krok, který otevírá cestu k rovnějším příležitostem. A i když návrh neprošel v podobě vysokoškolského zákona, jeho princip byl nakonec úspěšně přijat v rámci úprav sociálních dávek.
Studium na vysoké škole je náročné samo o sobě. Pokud se ale student či studentka zároveň stará o malé dítě, stává se dokončení studia často téměř nadlidským výkonem. Z vlastní zkušenosti dobře vím, jak obtížné je skloubit plnou studijní zátěž s péčí o děti, když finančně dostupné možnosti hlídání prakticky neexistují – a školky nejsou dostupné nebo časově kompatibilní se studijním režimem. Kvůli péči o své děti jsem nakonec musela studium prodloužit o další dva roky.
Co „hlídačkovné“ mělo řešit
Původní návrh, který byl součástí novely zákona o vysokých školách, počítal s finanční podporou na zajištění hlídání dítěte pro studující rodiče. Příspěvek měl pomoci s náklady na péči, umožnit pravidelnou účast na výuce a zabránit tomu, aby rodiče byli nuceni studium opouštět nebo jej neúměrně prodlužovat.
Nedokončené studium škodí nejen jednotlivcům – vede k nižší kvalifikaci rodičů a horším pracovním možnostem –, ale také společnosti. Vysoké školy i veřejné rozpočty už do studenta investovaly prostředky, jejichž cílem je úspěšné absolvování. Pokud rodiče kvůli nemožnosti zajistit péči studium vzdají, jde o neefektivní využití veřejných financí.
Proč návrh v Senátu neprošel
Diskuse se v Senátu soustředila na to, kdo by měl příspěvek hradit a zda by jeho zavedení nepřineslo zátěž pro rozpočty vysokých škol. Ačkoliv jsem návrh podporovala a považovala jej za systémově prospěšný, většina Senátu jej neschválila.
Přesto trvám na tom, že jde o koncepční řešení. Vyšší podpora studujících rodičů:
- snižuje počet předčasně ukončených studií,
- pomáhá vyrovnávat nerovnosti mezi ženami a muži,
- podporuje prorodinnou politiku,
- a z dlouhodobého hlediska přispívá k vyšší kvalifikaci pracovní síly.
Úspěch jinou cestou
Ačkoli změna neprošla v rámci vysokoškolského zákona, téma nezmizelo. Naopak – debata vyvolaná neúspěšným návrhem pomohla upozornit na reálné problémy studujících rodičů. Nakonec byl princip hlídačkovného přijat v jiné legislativě, konkrétně v úpravě výplaty sociálních dávek, kterou předložil jiný resort.
Tento výsledek ukazuje, že politická práce má mnoho forem. Ne vždy se podaří prosadit změnu v první chvíli a v původním zákoně. Ale pokud je myšlenka dobrá, užitečná a založená na skutečné potřebě lidí, může si nakonec najít svou cestu. V tomto případě se tak také stalo.
Věřím, že podpora studujících rodičů je investicí do budoucnosti – do vzdělanější společnosti, stabilnějších rodin i spravedlivějších příležitostí. A „hlídačkovné“, jakkoli se k němu legislativa dostala oklikou, je krokem správným směrem. Každá koruna investovaná do vzdělání lidí y jejich podpoře při studiu bude pak odměněna vyšší konkurenceschopností naší země. A to je přesně to, na co bychom se v dnešní době měli co nejvíce zaměřovat.
