Dnes jsem s hlubokým zájmem navštívila konferenci Pestrá krajina, kterou organizovala Asociace soukromého zemědělství ČR. Jde o klíčový program, který oceňuje malé a střední rodinné farmy. Tyto farmy jsou v praxi důkazem, že je možné hospodařit s respektem k přírodě a krajině. Ostatně přírodní zákony jsou ty nejspravedlivější, jak ve svém příspěvku trefně zmínil pan předseda Jaroslav Šebek. Oceňuji originální přístup sedláků, kteří hospodaří tak, aby se v krajině přirozeně zadržela voda. Například budováním tůněk klidně uprostřed pole nebo louky zvyšuje biodiverzitu, umožňuje živočichům se napít nebo ochlazuje vzduch v parných dnech. To je například opatření, které agrobaroni na svých polních lánech nedělají a proto je tam v létě prstě nesnesitelně a fauna tam nemůže přežít. Ekologické farmy přitom tímto ve prospěch nás všech posilují odolnost celé naší země v době klimatické změny.
Také jsem vyrostla na statku, kde jsem chovala slepice a kozu, bohužel pole ke statku už nepatřilo. I tak jsem získala velkou úctu k selskému stavu. S dětmi jsme chovali ovce a měli koně. Selský stav na venkově byl historicky nezastupitelný. Tam, kde hospodaří dobrý sedlák nebo selka, tam venkov ožívá a poskytuje nové možnosti i dalším lidem z vesnice. Farmy mohou navíc být i dobrým turistickým cílem oživujícím region.
Jsem nesmírně vděčná za pozvání od Daniela Pitka a Jaroslava Šebka. Tito sedláci se nebojí pojmenovat problémy, ať už jde o neudržitelný postsocialistický model velkých akciovek, a družstev, kritiku úzkého zájmu nové vlády, nebo o to, že rodinné hospodářství je pro zdravou a kvalitní produkci na vesnici prostě nezastupitelné. Jak ukázal i program oceněných farem, právě oni představují onu páteř pestrých rodinných farem, která zajišťuje naši strategickou bezpečnost a odpovědné hospodaření. Na takové lidi by měla být naše země a naše politická reprezentace pyšná a prostřednictvím dotačních mechanismu je cíleně podporovat. A způsobů je mnoho. Od podpory veřejných stravoven včetně těch školních k tomu, aby mohly snadno a levně nakupovat potraviny vyprodukované na lokálních farmách. K tomu má ostatně ministerstvo zemědělství mnoho nástrojů, například vyhlášky o stravování ve školních jídelnách. Pomoci může i daňovou nebo dotační politikou. Dotace by měly směřovat k těm farmářům, kteří hospodaří nejen za účelem vlastní obživy, ale i s citem ke krajině, nebo těm, kteří hospodaří ve strukturálně postižených regionech. Tito podnikatelé totiž přinášejí svým regionům i mnoho dalších přidaných hodnot, lepší klima, krásnější krajinu, vyšší biodiverzitu a obecně i lidský přístup.
Oceněné farmy – praktické ukázky péče o krajinu
Jako nejlepší příklady přístupu, který Pestrá krajina vyžaduje, byly letos Zlatou medailí oceněny tyto farmy:
- Chlumecký mlýn (Antonín Wollner ml.): Oceněn za komplexní a promyšlené úpravy terénu, které slouží především k zadržení vody. Jedná se o úpravu náhonu, budování tůní a výsadbu alejí a remízků.
- Rodinná farma Helmovi (Jakub Helma): Získala medaili za obnovu starého rybníka, vybudování čtyř nových tůní a inovativní aplikaci metody agrolesnictví, kdy na pastvinách vysadili 1200 stromů.
- Biokráva s.r.o. (Karel Mařík a Lucie Lea Maříková Vlková): Oceněna za aktivní obnovu pramenů, vytváření hrázek a budování devíti tůní. Jejich hospodaření je v biorežimu a zaměřuje se na oživení půdy a diverzifikaci činností.
Dále byly Stříbrnou medailí oceněni Statek Zbyslav, Vitenplant a Rodinná farma Nováčkových, které také prokazují vysokou úroveň péče o krajinu.
Politický závazek
Bohužel, programové prohlášení nové vlády Andreje Babiše opět naznačuje příklon k podpoře velkých agrárních podniků. To je pro zdravou krajinu nebezpečné, protože tito tzv. „agrobaroni“ vnímají půdu primárně jako komoditu. Přitom Asociace soukromého zemědělství potvrzuje: velké holdingy hospodaří na 80 % zemědělské půdy v ČR, byť menších farem je početně násobně více. Jde o nepoměr, který musíme narovnat.
Můj závazek jako senátorky je proto jasný: Budu i nadále prosazovat takovou zemědělskou politiku, která přesměruje dotace k malým a středním farmám. Politiku, která vede k potravinové soběstačnosti, posiluje téměř zničený selský stav, a která má skutečný respekt k venkovu a lokálním sedlákům a selkám.
