Moje kancelář sídlí v Hornickém domě. A dneska mě navštívil jeden štajgr. Přinesl mi hornické písničky na cédéčkách. Já mu na oplátku slíbila poslat část pamětí mých pradědečků, kteří pracovali v dolech a také na dráze. Bez železnice by se ostatně těžký průmysl neobešel. Povídali jsme si mimojiné o důlním neštěstí na dole Schoeller v roce 2001.
Tehdy v dole vybuchl metan a zemřeli čtyři horníci. Na Kladně následně došlo k ukončení těžby, ale i slavné historie nejstaršího černouhelného revíru v Čechách.
Pamatuji si průběh soudního procesu. Tehdy jednoho štajgra zastupoval můj školící advokát. Takže jsme to doma docela řešili. Osobně si myslím, že hlavní vinu neslo vedení dolu, protože nedbalo na dodržovaní pracovně-právních předpisů, odsouzeni byli ale řadoví zaměstnanci. Dodnes to vnímám jako velkou nespravedlnost. Snad se časem k tomu historici vrátí.
No a já jdu někde najít CD mechaniku.
P.S.: Ty další fotky jsou z Francšachty v Kladně Dubí. Tam jsem byla před pár dny s Lojzíkem v rámci Dnů architektury. Třeba z tohoto brownfieldu vznikne výhledově něco pěkného. A já připojuji pár urbexových fotografií zašlé industriální krásy.
