Minulý týden jsem se zúčastnila komentované procházky průmyslovým Kladnem, které pořádalo Sládečkovo Vlastivědné muzeum a v níž provázel skvělý Tomáš Voldráb. Věděli jste, že pod centrem města je stále uhlí? Pod starým gymnáziem a novým Kladnem je však vytěženo. Navštívili jsme například i podval dolu František, který byl těžen v druhé polovině 19. století a málokdo o něm ví, protože je zarostlý na pozemcích za budou muzea.
Další zajímavou částí byla Bachrovna. Zde byly kdysi krásné zahrady ředitelů dolů, dnes je zde krásná kulturní památka. Gottfried (Bohumír) Bacher byl rakouský důlní odborník, ředitel Pražské železářské společnosti v Kladně, spoluzakladatel Poldiny hutě a ředitel rudných dolů v Nučicích. V jeho době byla rozšířena těžba až do Nučic a dále, kde se těží vápenec. Nechvalně známým se stal kvůli potlačením stávky horníků v Kladně v roce 1889.
Velká stávka a rabování vily ředitele Bachera v roce 1889 se objevuje také v mnoha vydáních románu Siréna od Marie Majerové z roku 1935. při potlačování těchto nepokojů byly zabity tři děti a odouzeno mnoho odpůrců. Stejnojmenný film z roku 1947 zfilmoval režisér Karel Steklý a získal hlavní ocenění Velkou mezinárodní cenu Benátek na tamním filmovém festivalu v roce 1947.
Dále jsme pokračovali ke známému Poldihaus architekta Josef Hoffmana. Dům hostů Poldiny hutě, je jednoduchá, elegantní a stylová stavba s jednotným vnitřním vybavením. Dodnes udivuje svou strohostí, byl postaven v době zdobné vídeňské secese. Josef Hoffmann vytvořil dům jako celek a do detailů navrhl i vnitřní vybavení domu. Ústředním vnitřním prostorem byla schodišťová hala. V devadesátých letech 20. století byl dům zrekonstruován. Dnes Poldihaus slouží jako hotel a je pojmenován po původním architektovi, Hotel Hoffmann.
Prohlídka dále pokračovala kolem budovy bývalého hejtmanství, kde dnes sídlí Úřad práce. Na rohu budovy si můžete všimnout krásného znaku Poldiny huti s hlavou Leopoldiny Wittgensteinové. Pěticípá hvězda nad její hlavou symbolizuje pět kontinentů, do nichž se ušlechtilá kladenská ocel tehdy vyvážela. Tehdejší výroba na našem Kladně tvořila ohromné bohatství rodiny Wittgensteinových, kteří z něj podstatným způsobem financovali výstavbu secesních čtvrtí ve Vídni. Je to krásná připomínka významu vysoce kvalifikované práce našich předků, kteří pracovali nejen v hutích, ale také v dolech. Bez uhlí by totiž na Kladně nebylo ani oceli. Jen na okraj synem Leopoldiny Wittgensteinové byl významný filozof Ludwig Wittgenstein. O jeho otci Karlu W. se ale říkalo, že byl velmi tvrdým podnikatelem, který na práva zaměstnanců příliš nehleděl.
Vstupní branou, která je nyní zcela otevřená, jsme vstoupili do areálu bývalých železáren, minuli areál šamotky, která byla významnou součástí podniku. Zde vyrobené šamotové cihly vyráběly cihly do pecí. Šamotka byla ještě donedávna v provozu, nyní chátrá. Nemohli jsem samozřejmě minout vápenky, jejichž postupná degradace mě vždy rozesmutní pokračovali po trati dál a ž k elektrárně. Té jsem se nedávno věnovala v souvislosti s produkcí toxického popílku, který byl vyvážen nad Libušín. Prohlídka dále pokračovala dále, bohužel jsem se musela už z časových důvodů odpojit. Jsem ale nesmírně vděčná za poutavý výklad a snad budu mít možnost v budoucnosti vyslechnout si i to, co jsem už neslyšela. Je velmi důležité připomínat si slávu Kladna. Ostatně i mí předkové pracovali pro kladenský průmysl. Je to součást identity mé rodiny. Jsem ráda, že jí můžu i díky historikům ze Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně hlouběji poznat.
