Teplárna Kladno vyrábí teplo pro většinu Kladna. Jedná se tak o skutečně strategickou výrobnu, která by navíc při blackoutu, který by postihl i celou Prahu, zvládla nastartovat další zdroje! S naší teplárnou se ale pojí mnohé vady na kráse. Do roku 2022 prodávala svůj nebezpečný popílek jako tzv. certifikovaný produkt panu Janu Komínkovi, který ho vozil na skládku u Libušina jezírka, kde je nebezpečný lidem a přírodě v širokém okolí.
Chápu jako problematické, že z hlediska zákona nyní stačí, aby byl popílek certifikátem označen jako výrobek, a tím přestal být nebezpečným odpadem a nevztahovaly se na něj kvalitativní limity pro obsah nebezpečných látek. Setkala jsem se proto s CEO vlastníka teplárny společnosti Se.ven Energy – Lubošem Pavlasem, ředitelem provozu teplárny Ing. Michalem Honsem a ředitelem pro ekologii teplárny Ing. Petrem Karafiátem. Na schůzku jsem pozvala též kladenského aktivistu Jana Bendla z kladenských otužilců, kterým záleží na osudu Libušínského jezírka, a odborníka na toxické látky v odpadech z organizace Arnika RNDr. Jindřicha Petrlíka.
Zajímalo mne především, co Teplárna Kladno dělá pro to, aby se podobné kauzy jako ta s vyvážením popílku k Libušínskému jezírku neopakovaly. Ze strany zástupců teplárny zaznělo několik minimálně diskutabilních vyjádření: V popílku je „celá periodická tabulka“, že arsen je normálně v přírodě obsažen, že je třeba „dodržovat technologické postupy“ zacházení s popílkem, nicméně odpovědnost za to, zda je firma, které jej předají s označením „certifikovaný výrobek“, dodrží, odmítají nést. Vnímám jako problematické, že pro teplárnu je aktuálně výhodnější prodat za minimální cenu popílek jako výrobek než platit za jeho uložení jako nebezpečného odpadu. Problémem je i to, že „vedlejších energetických produktů“ spalování logicky vzniká více v zimě, kdy je třeba topit, a naopak poklesá stavební činnost, při níž je možné je alespoň částečně využívat.
Otázka na MPO, do jejíž gesce certifikace vedlejších produktů spadá, však zní, zda je takový materiál skutečně vhodný i např. pro stavbu dálnic – i při dodržení technologického postupu totiž může dojít časem k vyplavování nebezpečných látek. Se zástupci Teplárny jsme se však shodli na tom, že uvítáme všímavost kladenských občanek a občanů: pokud zjistíte, že popílek z Teplárny kdekoliv poletuje nebo končí na podezřelém místě, neváhejte mi prosím dát vědět!
Zajímala jsem se taky o to, co bude Teplárna Kladno spalovat po ukončení těžby uhlí u nás – aktuálně sice využívá i zemní plyn a biomasu, zatím však v nepoměrně menších objemech než hnědé uhlí. Doufám, že město Kladno již nyní připravuje plán pro teplo po roce 2035 – mezník totiž není tak vzdálený, jak se může zdát!
Doporučila jsem též navázat spolupráci s místním výzkumným pracovištěm UCEEB, které se zaměřuje na vývoj a výzkum v oblasti budov a jejich technologií šetrných k přírodě.
